Česká ekonomika má dlouhodobě jednu strukturální slabinu: deficit na běžném účtu platební bilance. Zatímco obchod se zbožím a službami často vykazuje přebytek, celkovou bilanci sráží do červených čísel položka zvaná bilance prvotních důchodů. Ta zachycuje toky peněz spojené s vlastnictvím výrobních faktorů, jako je práce a kapitál. V českém kontextu to znamená především jedno: odliv zisků zahraničních firem.

Tento jev je přímým důsledkem masivního přílivu přímých zahraničních investic (PZI) v 90. letech a na začátku nového tisíciletí. Tehdejší vlády lákaly zahraniční kapitál investičními pobídkami s cílem modernizovat zastaralou postkomunistickou ekonomiku, zvýšit produktivitu a vytvořit nová pracovní místa. To se z velké části podařilo. Zároveň byl ale položen základ pro současnou „dividendovou ekonomiku“.

Jak tento odliv funguje? Zahraniční firma, která v Česku vlastní například automobilku nebo banku, zde vytváří zisk. Na konci účetního období se rozhoduje, co s ním udělá. Část může reinvestovat – použít na rozšíření výroby, vývoj nových produktů nebo modernizaci. Zbytek vyplatí svým vlastníkům v zahraničí ve formě dividend. A právě tento odliv dividend tvoří hlavní část schodku bilance prvotních důchodů.

Klíčovým ukazatelem je poměr mezi reinvestovaným ziskem a vyplacenými dividendami. Tento poměr, známý jako míra reinvestic, v Česku dlouhodobě klesá a pohybuje se pod 30 %. Znamená to, že více než 70 % zisku odtéká pryč. Takto nízká míra reinvestic může signalizovat, že zahraniční vlastníci už nepovažují Česko za tak atraktivní místo pro další rozvoj a spíše se zaměřují na maximalizaci výnosů ze svých původních investic. Životní cyklus těchto investic se tak posouvá ze fáze růstu do fáze „sklizně“.

Odliv zisků není rovnoměrný napříč celou ekonomikou. Nejvíce se koncentruje v odvětvích s největší dominancí zahraničního kapitálu. Tradičně jde o dva klíčové sektory: automobilový průmysl a bankovnictví.

Tato struktura ekonomiky, ačkoliv přinesla mnoho pozitiv, vytváří neustálý tlak na vnější rovnováhu. Zatímco exportně orientovaný průmysl generuje přebytky v obchodní bilanci, tyto zisky jsou následně „vysáty“ z ekonomiky prostřednictvím dividendových plateb. Česká republika se tak nachází v paradoxní situaci: je vysoce výkonnou výrobní platformou, ale značná část vytvořené hodnoty jí neprospívá v plné míře.

Odliv dividend je strukturální charakteristikou české ekonomiky, která je dědictvím její úspěšné transformace. Porozumění tomuto mechanismu je klíčové pro pochopení vnějších zranitelností a budoucích hospodářských výzev země.